K obřadu Nastolení, jak jej chápu v kontextu raně středověkých slovanských společností, existuje několik písemných zmínek a archeologických nálezů, které nám umožňují si o něm udělat alespoň částečnou představu. Je však nutné podotknout, že detailní průběh a symbolika těchto obřadů se mohly lišit v závislosti na konkrétním kmeni a časovém období.
Písemné zmínky:
Jedním z klíčových pramenů je Kosmova kronika česká z počátku 12. století. Kosmas popisuje volbu a uvedení knížat na knížecí stolec. Ačkoliv se jedná o poměrně pozdní pramen a Kosmas mohl být ovlivněn dobovými zvyklostmi, jeho líčení naznačuje některé důležité prvky:
- Volba: Kníže nebyl vždy automaticky dědičný, ale často byl vybírán předními muži kmene či rodu. Kosmas hovoří o "shromáždění předáků".
- Uvedení na stolec: Fyzické usednutí na knížecí stolec bylo symbolickým aktem převzetí moci.
- Přísaha: Nově zvolený vládce pravděpodobně skládal nějakou formu přísahy, ačkoliv její přesná formulace není známa.
- Potvrzení lidem: Kosmas také zmiňuje souhlas lidu s volbou knížete.
Další zmínky, byť méně detailní, lze nalézt i v jiných kronikách, například v Thietmarově kronice z počátku 11. století, která se zmiňuje o volbách polských knížat. Tyto prameny obecně potvrzují existenci volebního principu a ceremoniálního uvedení do úřadu.
Archeologické nálezy:
Archeologické nálezy mohou poskytnout doplňující informace o místech, kde se tyto obřady mohly odehrávat, a o předmětech, které při nich mohly být používány. Například:
- Hradiště: Centrální hradiště, která byla mocenskými centry jednotlivých kmenů, pravděpodobně sloužila i jako místa pro konání významných shromáždění a obřadů, včetně Nastolení.
- Obětiště a kultovní místa: Pokud byl obřad spojen i s náboženskými aspekty (což je velmi pravděpodobné), mohla se konat i na specializovaných kultovních místech. Nálezy z těchto míst (např. zlomky keramiky, kosti zvířat, stopy ohnišť) mohou nepřímo dokládat rituální charakter události.
- Honosné hroby: Nálezy bohatě vybavených hrobů raně středověkých vládců mohou naznačovat jejich vysoké postavení a význam obřadu Nastolení pro legitimitu jejich moci.
Lingvistická a etymologická hlediska:
Samotné slovo "Nastolení" v sobě nese význam usednutí na stolec (trůn). Etymologicky souvisí se slovy jako "stůl" a "stolice", která v raných slovanských společnostech mohla mít i symbolický význam centra moci a autority.
Religionistický kontext:
Je velmi pravděpodobné, že obřad Nastolení měl i silný náboženský rozměr. V předkřesťanském období byla moc panovníka úzce spjata s božskou legitimitou. Obřad mohl zahrnovat invokace božstev, oběti a další rituální úkony, které měly zajistit panovníkovi boží přízeň a úspěch v jeho vládě. Přesné podoby těchto náboženských prvků však zůstávají předmětem dohad a interpretací, neboť přímých písemných zpráv o slovanském pohanství je poměrně málo a jsou často zprostředkované křesťanskými autory.
Závěr:
Obřad Nastolení byl v raně středověkých slovanských společnostech významným aktem, který legitimizoval nástup nového vládce. Zahrnoval prvky volby, slavnostního uvedení do úřadu (usednutí na stolec), pravděpodobně přísahy a potvrzení lidem. Měl pravděpodobně i silný náboženský rozměr. Přesný průběh a symbolika se mohly lišit v závislosti na konkrétním kmeni a období. Další výzkum historických pramenů, archeologických nálezů a lingvistických analýz může přinést další poznatky k tomuto důležitému aspektu slovanské historie.
Zdroje:
- Kosmova kronika česká.
- Thietmari Merseburgiensis episcopi chronicon.
- Profous, A., Svoboda, J. (2007). Encyklopedie slovanských bohů a mýtů. Libri.
- Třeštík, D. (2001). Počátky Přemyslovců: Vstup Čechů do dějin (530-935). Nakladatelství Lidové noviny.