5.3 Zelený čtvrtek
Existuje mnoho názorů, proč se Zelený čtvrtek nazývá zelený .Označení zelený je v Německu doložen již ve 12. století a může být odvozen od zeleného mešního roucha, jež se toho dne užívalo. Jiný názor je, že již v názvu se projevuje předkřesťanská úcta a oslava zelených výhonků. Tomu by odpovídala i pověra, že na Zelený čtvrtek se má sníst něco zeleného například špenát, aby byl člověk celý rok zdráv. Jiný lidový výklad je, že je zelený, protože se Pán Ježíš modlil na zelené louce. Další možnost je, že zeleň se sem dostala z pesachové hostiny seder, kde se jí hořké byliny na připomínku egyptského otroctví.
Na Zelený čtvrtek bylo zvykem obcházení vesnice s klapačkami, řehtačkami, hrkačkami. Christianizovaný výklad tvrdí, že všelijaké klapačky nahrazují hlas zvonů, které při mši na Zelený čtvrtek zaznívají naposledy, takzvaně odlétají do Říma a jsou zmlklé až do Bíle soboty. Po praktické stránce zvony nahradil hluk řehtaček, který se rozléhal po celé vesnici ráno, v poledne i večer, tedy udržoval přehled o časovém postupu dne. Tento zvyk nebyl církvi trnem v oku , ale naopak pomáhala při jeho organizaci, často měl vedoucí úlohu klepáčů ministrant. Obvykle se s klapačkami vycházelo od kostela či ze středu obce a obcházela se vesnice dokola. Vyluzování velkého hluku je archaická magická praktika jak zahnat zlé síly, nemoci i mor. Chozením do kola, uzavřením obce do kruhu, se vytváří magický ochranný kruh. To dobré má zůstat uvnitř kruhu, zlé se nemá dostat dovnitř. Jedná se o ochranou magii jarního novoročí. Obkroužení, jakožto oddělení vymezeného prostoru od působeni zlých sil, se vyskytuje i v jiných zvycích například při velikonočním objíždění polí či při jejich jarním oborávání.
Na Zelený čtvrtek se zvyšovalo úsilí o očistu příbytku. Ve čtvrtek vstávaly hospodyně časně, aby zametly dům ještě před východem slunce, smetí se odnášelo, často mlčky, za humna či na křižovatku cest, aby se v domě nedržely blechy. Pokud člověk chtěl mít celý rok dům bez blech, tak bylo nejjistější vyšlehat postel a podlahu proutkem svěceným na Květnou neděli a přitom volat: "Ven hosti bez kosti."
Vzhledem k neustálému boji s nečistými silami po celé jarní novoroční, hosti bez kosti mohou být pozůstatek jiných nevítaných návštěvníků. U zvyku zahánění hmyzu, svěcenou metlou či vyluzováním hlasitých zvůků, například za pomoci hmoždíře, mohlo časem dojít k přeznačení významu, a místo původního zahánění nečistých sil, se později vyhání blechy, žáby a jiná havěť.
...
V tento den bylo zvykem házet do studny či jiného zdroje pitné vody chléb s medem. Házelo se za účelem zajistit dostatek vody a uchovat její kvalitu. V tomto zvyku můžeme opět vidět odraz předkřesťanského kultu vody. U starých Slovanů patřily med i chléb mezi časté oběti démonům a bohům. Je tedy možné, že házení poživatin do studně je pozůstatek dávné oběti vodním bytostem.
Med je na Zelený čtvrtek hojně používám. Ráno na Zelený čtvrtek bylo zvykem sníst chléb s medem, jako ochranu před jedovatou faunou jakou je sršeň, štír či had. I dobytek dostává chléb s medem, aby mu nic jedovatého neuškodilo. V některých krajích se peklo zvláštní pečivo zvané jidáše, a ty se jedly namazané medem pro zdraví. Proč se med konzumoval na Zelený čtvrtek, když je ještě postní období a tedy není žádný důvod sladit si život medem, je otázka. Teorie, že med se jedl, jelikož je zrovna doba, kdy včelaři kontrolují úly a odebírají med, který zbyl v úle po zimě, tudíž je to lehce dostupná surovina, je zajímavá , ale nevysvětluje proč zrovna na Zelený čtvrtek; med je poměrné trvanlivý a do Velikonočního pondělí by se jistě zachoval v poživatelné formě.
Důvod bude jiný, jak víme včelařství a požívaní medu má na našem území předlouhou tradici. Med byl pro svou žlutou barvu spojován se sluncem, med je také symbolem životní síly. Med byl hojně užíván jak lidovém lékařství tak i při výrobě magických lektvarů, například v nápoji lásky. Hojné užívaní na Zelený čtvrtek se dá vysvětlit tak, že Zelený čtvrtek, jakožto speciální den, zvyšoval účinky medu a tento den byla účinnost medu obzvláště magická.