Období masopustu, které začíná 7. ledna, bývalo velmi veselé a bujaré. Končilo následující úterý před Popeleční středou. Jak víte, jeho konec se nepočítá podle gregoriánského kalendáře, ale podle data prvního jarního úplňku po jarní rovnodennosti. Masopustní období bývalo dříve velmi krátké, končilo už 13. února. Masopustní obchůzky v sobě nesly prvky oslav a rituálů spojených s novým hospodářským rokem.
V Německu byl například důležitý zvyk „bär“, kdy mládenec nesl na rukou dívku. Lidé věřili, že výška, do které dívku zvedne, ovlivní výšku úrody v příštím roce. Masopustní obchůzky měly za cíl ovlivnit nejen úrodu, ale i plodnost lidí a zvířat. Tyto zvyky se pak ještě umocňovaly během velikonočního období.
Naše povídání o jarních svátcích začíná tedy ještě v zimě, masopustními obchůzkami. Popeleční středa, která zahajuje období 40 dní před Velikonocemi, je prvním dnem 46denního půstu. Neznamená to však, že by lidé 6 týdnů hladověli. Půst spočíval v tom, že se jedly hlavně polévky, kaše a šetřilo se masem a tučnými jídly. Přísný půst se dodržoval až ve Svatém týdnu.
Zajímavé je, že ještě na počátku 20. století se během těchto 6 týdnů konaly i velmi veselé, někdy až rozpustilé akce, jako taneční zábavy nebo maskované průvody. Jednou z takových byla „družebná neděle“, kdy dívky přebíraly roli mužů a vybíraly si tanečníky, které odměňovaly koláči zvanými družbánky.
Doba předvelikonoční, tedy poslední týden před Velikonocemi, byla časem příprav na svátky. V tomto období se dodržuje mnoho zvyků s předkřesťanskými kořeny. Například pečení mazanců a jidášů nebo barvení vajíček. Jidáše se pekly už v předkřesťanských dobách a symbolizovaly slunce. Mazanec, upečený z kynutého těsta, měl zajistit zdraví a sílu. Med, kterým se potíral, měl ochrannou funkci.
Na Škaredou středu se prováděl důkladný úklid, aby byl dům připraven na svátky. Hospodyně pekly pečivo z kynutého těsta, které mělo zajistit zdraví a sílu. Na Zelený čtvrtek se má jíst něco zeleného, například polévka s bylinkami, aby se zajistila dobrá úroda. Také se v tento den umlkají zvony a nahrazují je chlapci s řehtačkami a klapačkami. Tento zvyk má kořeny v předkřesťanských představách o ochraně před škodlivými silami.
Na Velký pátek se dodržoval půst. Lidé věřili, že v tento den se otevírá země a je možné najít poklady. Také se mělo ráno omýt proudící vodou pro zdraví a sílu. Bílá sobota byla svátkem světla a ohně. Hospodyně zhasínaly všechny ohně v domácnosti a přinášely si nový oheň z kostela.
Boží hod velikonoční je největším svátkem Velikonoc. Lidé přinášejí do kostela posvětit potraviny, jako mazanec a vajíčka. V našem regionu se snídalo posvěcené vajíčko a pekly se jidáše. Odpoledne bylo věnováno návštěvám.
Na Velikonoční pondělí chodí koledníci. V minulosti to byli hlavně dospělí muži, kteří šlehali ženy a dívky pomlázkou z vrbových proutů, aby jim předali sílu a zajistili jim zdraví. Barvení vajíček, tedy kraslic, je křesťanský zvyk. Vajíčko je symbolem nového života. Kraslice se barvily přírodními barvivy, například cibulovými slupkami nebo olšovou kůrou.
Velikonoční pondělí dopoledne bylo vyhrazeno koledování a odpoledne se hrály různé hry s vajíčky. Velikonoce jsou velmi bohaté na zvyky a tradice, z nichž mnohé mají předkřesťanské kořeny. Tyto zvyky se předávají z generace na generaci a jsou důležitou součástí našeho kulturního dědictví.
V současném světě nám možná chybí taková obřadnost a rituály, které byly pro naše předky přirozené. Svátečnost, obřadnost a rituály by měly být součástí našich životů, protože nám přinášejí další rozměr a pomáhají nám vyrovnat se s těžkými životními situacemi.
Mnoho zvyků a tradic spojených s Velikonocemi má kořeny v předkřesťanských dobách. Naši předci byli závislí na přírodě a snažili se ji ovlivnit. Křesťanství tyto zvyky převzalo a dalo jim nový význam. Je důležité si těchto tradic vážit a předávat je dalším generacím.
besedu s PhDr. Ilonou Vojancovou sepsal o pomocí AI Gem upravil Svatobor
zdroj: Jarní obyčeje tehdy a dnes - Institut Paměti národa (pametnaroda.cz)