opis: https://sagy.vikingove.cz/hledani-puvodu-kolovratu/
- Tomáš Vlasatý
Za více než desetiletí, během něhož se soustavně věnuji studiu raného středověku, se u mne vyvinul zvláštní cit pro odhalování dezinformací a napravování mystifikací, které kolují mezi laickou i odbornou veřejností. Ostatně jedním z hlavních účelů těchto stránek bylo vytvoření platformy, která by osvětlovala dílčí a často kontroverzní témata a zasazovala je do správného kontextu. Tento článek se v těchto bodech nebude lišit, ačkoli se zřejmě osobně dotkne celé řady lidí. Připravte se, řeč bude o Slovanech, novopohanství, nacionalismu, metalu a symbolu, kterému se neřekne jinak než „kolovrat“.
Symbol, který je v moderní době nazýván „kolovrat“.
Moderní užití „kolovratu“
Poměrně velká část současných nacionalistů, novopohanů i reenactorů se pyšní víceramenným vířivým symbolem. Nejčastěji jej najdeme vytetovaný na těle, nošený jako přívěšek na krku, zpodobněný na tričku, na hudebním albu či na vojenské nášivce, namalovaný na štítu. Tento svastice podobný motiv se mezi svými nositeli označuje jako „kolovrat“. Novopohané evidují neuvěřitelné množství vířivých symbolů, kterým přikládají různé názvy a významy (viz například zde), pro jednoduchost se zaměříme pouze na více než čtyřramenné varianty s patkami a libovolným směrem rotace. Terminologie však není jednotná a často se setkáváme s tvrzením, že „kolovrat“ je označením svastiky ve slovanských zemích.
Interpretaci osmiramenného „kolovratu“ novopohanovi 21. století nejčastěji zprostředkovávají webové stránky, které mají z propagace finanční profit, například tematické internetové obchody. Na zmíněných webech se „kolovrat“ vykládá jako „panslovanský symbol slovanské pohanské víry a symbol Slunce“ (Drakkaria.cz), „starobylý svatý symbol našich slovanských předků“ (sperkyluneta.cz), „symbol rozumného člověka, který symbolizuje denní hvězdu“ (symboleswiata.pl) či jako symbol, který značí „koloběh života, vítězství zimy nad létem, vítězství noci nad dnem, střídání vlády Moreny a Vesny“ (www.valkiria.sk). Tento odpradávný symbol se má rovněž vztahovat k bohům slovanského pantheonu a k prosperitě. Tištěná literatura, ze které bych mohl citovat původ a význam, téměř neexistuje, a dostupné tituly jsou velmi obecné a neposkytují zdroje (např. Kushnir 2014; Kushnir 2016: 67). Zdá se tedy, že se „kolovrat“ jako hlavní symbol slovanské víry ustálil v době, kdy se ve východní Evropě utvářela novopohanská rodnověrská uskupení a vznikla poptávka po jednotícím symbolu, který by vycházel ze slovanské hmotné kultury (Pilkington – Popov 2009: 282). Přes to přese všechno zůstala symbolika, stejně jako sama hnutí, kterých evidujeme několik stovek, roztříštěná a nejednotná, neboť jejich členové se rekrutují z řad zájemců o esoteriku, lidovou kulturu, LARP, historii a tvrdou muziku a jen těžko nacházejí společnou řeč. Tento proces můžeme datovat zhruba do posledních dvou dekád 20. století a lze jej přímo spojit s ruským disidentem, novopohanem a extremistou Alexejem „Dobroslavem“ Dobrovolským. V České republice symbol a termín pro „kolovrat“ začal objevovat zřejmě až ke konci 90. let 20. století a ve větší míře se tak muselo dít až po roce 2000 s rozvojem internetu. Tímto způsobem se symbol dostal i do sílící scény šermířů, kteří jej začali používat na svém vybavení.
Část novopohanských hnutí byla a je do jisté míry nositelem nacionalistických a pravicových myšlenek. Po pádu Sovětského svazu se ve východní Evropě objevila řada politických a paramilitantních jednotek, kterým připadly novopohanské ideje včetně symboliky a terminologie atraktivní a začaly využívat jejich více či méně převrácenou podobu. Tímto způsobem se „kolovrat“ stal významným symbolem mezi extrémistickými skupinami. Mezi nejznámější uživatele tohoto symbolu patří Ruská národní jednota (viz zde), která se explicitně hlásí k nacistickému odkazu, ale současně se snaží budit zdání ruského původu skrze odkazy na slovanskou historii, pravoslaví a mystickou symboliku (Jackson 1999: 36; Shenfield 2001: kap. 5). Estonská odnož Ruské národní jednoty rovněž nese název „Kolovrat“ a vydávala stejnojmenný časopis. Symbolika využívající „kolovrat“ se i v současnosti uplatňuje u obou bojujících stran ve válce na východní Ukrajině (zejména však batalion Rusič); pro další studium můžeme odkázat na článek Matouše Vencálka (Vencálek 2018). Pro takového nositele „kolovrat“ představuje symbol, který v boji dodává ochranu boha, sílu a demoralizuje nepřítele, kterého vidí v náboženských a politických odpůrcích (Jackson 1999: 36). Je zajímavé, že tento symbol stále absentuje v české literatuře, která mapuje extremistické symboly (Mareš 2006), na rozdíl od sousedního Slovenska (viz zde). Odborné posudky vytvořené pro posouzení zločinů českých radikálních extremistů však tento symbol zahrnují (viz zde). Umírnění novopohané hledí na toto aplikování svého symbolu jako na módní zneužití.
Je pochopitelné, že se symbol objevuje v řadě produktů, které cílí na tuto úzkoprofilově zaměřenou, přesto silně rozštěpenou skupinu, která může v nejlepším případě čítat desítky až stovky tisíc lidí žijících ve slovanských zemích. Kolovrat tak objevíme na tričkách, čepicích, nášivkách, vlajkách, jako přívěšky, náušnice, náramky, ale také v tvorbě nejrůznějších hudebních interpretů různých žánrů: black metal (např. 1389, Děti Noci, Devilgasm), folk metal (např. Apraxia, Arkona, Obereg, Żywiołak), thrash metal (např. Коловрат, Strzyga), folk (např. Jar, Perciwal, Tomáš Kočko), neo-folk (např. Parzival, Slavogorje), hard rock (Rune) a dalších.
Zásadní otázka, kterou si nyní musíme položit, nakolik přesné byly snahy rodnověrců o rekonstrukci původního předkřesťanského náboženství, respektive zda moderní užití „kolovratu“ odráží použití v minulosti. Na tuto odpoví následující kapitoly.
Užití „kolovratu“ v evropské minulosti
Symbol, který zde nazýváme „kolovratem“, se v evropské hmotné kultuře objevuje již tři tisíce let, avšak velmi sporadicky. Hned zkraje je třeba poznamenat, že se evidentně jedná o variantu svastiky, která jednoduše má více než čtyři ramena. Ve všech epochách, ve kterých se „kolovraty“ občasně vyskytovaly, se používaly svastiky, a to mnohonásobně častěji. Svastika se vykládá jako symbol pohybu, vývoje, věčnosti, rytmicky plynoucího času měřeného Sluncem, a jako znak přinášející zdar a ochranu před zlem (Váňa 1973: 210; Váňa 1990: 186–187). Díky této univerzalitě můžeme svastiku najít téměř po celém světě. Její zdvojení lze vyložit jako zesílení účinnosti.
Nejstarší výskyt, který jsme byli schopni dohledat, lze umístit do Řecka 9.–7. století před naším letopočtem, zejména do období tzv. geometrického umění aplikovaného na keramice. Jako příklady z tohoto období si můžeme uvést terakotové sošky thébské provenience (např. Boston 98.891, Louvre CA 573) a amfory s uchy (Španělské Národní archeologické muzeum 19482, Národní muzeum v Praze H10 5914). Všechny tyto příklady znázorňují osmiramenné levotočivé symboly.
Příklady řecké malované keramiky s „kolovratem“. Větší rozlišení zde.
Zleva: terakotové sošky thébské provenience (Boston 98.891, Louvre CA 573) a amfory s uchy (Španělské Národní archeologické muzeum 19482, Národní muzeum v Praze H10 5914).
Logicky bychom očekávali největší počet symbolů ve spojitosti se Slovany, ale archeologické nálezy tomuto neodpovídají. Na rozdíl od čtyřramenných svastik téměř absentují a objevují se pouze na dnech keramiky v České Republice a Polsku, výjimečně se objevují na přívěšcích či jako grafitti na ruských mincích. Chybí i v tak monumentálních dílech, jako je Pohanství staré Rusi B. A. Rybakova (Рыбаков 1987), a nenajdeme je ani ve velkých aglomeracích, kde bychom je nejvíce čekali. Nakolik je nám známo, v České republice se „kolovraty“ objevují na dvou dnech keramiky z hradišť Zabrušany a Bílina (Váňa 1973: Obr. 2: F7, Obr. 4: F4). Podobný symbol, kterému však u dodatečných ramen chybí patky, můžeme nalézt také na keramice ze Staré Boleslavi (Varadzin 2007: 76: 296). Na území Polska je mi známa pětiramenná pravotočivá svastika z Kruszwice (Buko 2008: 384, Fig. 176) a šestiramenná levotočivá svastika z Hedče (Kołos-Szafrańska 1962: 455, Rys. 4:1). V Rusku je mi známo celkem pět raně středověkých použití: v jednom případě jde o pětiramenný pravotočivý symbol vyrytý jako grafitti na minci (Багдасаров 2001: Рис. 87:6), dále pak o sedmiramenný pravotočivý motiv na bronzovém přívěšku z Vladimiru (Рыбаков 1997: Табл. 92:16) a o čtyři vyobrazení na štítkovitých amuletech z východní Evropy (Коршун 2012: 33-35; Новикова 1998: Рис. 2:13). Osmiramenná svastika je vyobrazena na stříbrném náhrdelníku pocházejícího z detektorové činnosti v ukrajinském rajónu Novohrad-Volynskyj, jehož pravost však nelze ověřit (Domongol 2015).
Obecně vzato lze říci, že značek existují desítky až stovky variant a více než čtyřramenné svastiky mezi nimi hrají margiální úlohu. Proto není možné mluvit o „kolovratu“ jako o nejdůležitém slovanském symbolu. K podobným závěrům docházejí i další autoři na podobných blozích (např. zde, zde a zde). Podobné víceramenné vířivé motivy, které by mohly mít vztah ke zdvojené svastice, můžeme najít jak na Velké Moravě a v přemyslovských Čechách (např. Kouřil 2014: 418, Kat. č. 333), tak v Skandinávii a Franské říši (viz Duczko 1989) a například rovněž v Arménii (zde). Z pozdějšího středověku jsme nebyly schopni najít žádné záznamy, ačkoli je možné, že se v pravoslavných ikonách, které později zmíníme, tento symbol objevoval. Kołos-Szafrańska (1962: 455, Rys. 4:1) sice udává, že šestiramenný levotočivý „kolovrat“ byl součástí starého polského šlechtického erbu, nepíše však již kterého. Ani čeští Kolovratové nemají tento symbol ve svém erbu.
„Kolovraty“ z raného středověku.
Nálezy z Bíliny a Zabrušan (Váňa 1973: Obr. 2: F7, Obr. 4: F4), Staré Boleslavi (Varadzin 2007: 76: 296), Kruszwice (Buko 2008: 384, Fig. 176), Hedče (Kołos-Szafrańska 1962: 455, Rys. 4:1), neznámé ruské mince (Багдасаров 2001: Рис. 87:6), Vladimiru (Рыбаков 1997: Табл. 92:16), pereslavského rajónu (Коршун 2012: 34, B.3.05), Žukova (Новикова 1998: Рис. 2:13) a neznámých lokalit (Коршун 2012: 33, 35, B.3.03, B.3.08).
Náhrdelník pocházející z detektorové činnosti v ukrajinském rajónu Novohrad-Volynskyj (Domongol 2015). Pokud je pravý, lze jej datovat do 11. století.
Často se argumentuje výskytem „kolovratu“ ve slovanském folkloru, ale i toto je spíše sporné tvrzení. Podívejme se nejprve na zásadní dílo, které citují všichni zastánci původnosti „kolovratu“. Tímto dílem je sbírka Stanisława Jakubowského, která nese název Teka prasłowiańskich motywów architektonicznych („Sbírka praslovanských architektonických motivů“). Sbírka obsahuje 27 grafik znázorňující starodávné budovy a monumenty, jejichž dekorace má dokazovat, že „kolovrat“ je prastarý symbol tradičně užívaný mezi slovanskými národy. Pokud si skutečně dáme práci, zjistíme, že symbol „kolovrat“ se v této sbírce objevuje pouze na jedné grafice. Jakubowski byl malířem a grafikem, kterého lze srovnat s českým současníkem Janem Konůpkem, a jeho práce jsou uměleckým vyjádřením, nikoli věrohodným znázorněním minulosti. Přestože z lidové kultury zřejmě do jisté míry čerpal, jeho tvorbu nelze považovat za sběr folklóru, a tak není relevantním pramenem.
Stanisław Jakubowski a jeho dřevoryt č. 8 (Jakubowski 1923).
Skutečných důkazů o použití symbolu ve slovanském folklóru je opravdu málo. Šestiramenné a osmiramenné „kolovraty“ můžeme najít na věži kostela Wang z 12. století, který byl v letech 1841–1844 po částech převezen z Norska do dnešního Polska. Původní kostel však tyto dekorace neměl a byly přidány až architektem F. W. Schiertzem při opětovném budování (viz dokumentace zde a zde). Důvody použití těchto konkrétních motivů nejsou známy.
Původní kostel z roku 1841 a rekonstruovaný stav.
Obrazy F. W. Schiertze a Fr. Prellera.
Osmiramenné symboly podobné „kolovratu“ se dodnes užívají při tradičním dekorování kraslic, zejména při malování a háčkování. Vířivé víceramené motivy nalezneme vyřezané na dřevěném nářadí používaném při praní a hlazení oděvu i ve 20. století. Je důležité zmínit, že „kolovraty“ a další vířivé motivy jsou poměrně běžné v pravoslavné ikonografii (např. Багдасаров 2001: Рис. 75:2, 76:3, 79:7, 82:2, 93:1), a selhává tedy předpoklad, že v novověku nesou pohanský odkaz z dávných dob. Z využití pravoslavnou církví částečně těží extrémisté a vojáci, které jsme zmínili v předchozí kapitole a kteří se mnohdy staví do role ochránců pravoslaví.
Ruské tlouky na praní prádla (tzv. вальки). Převzato z webu http://sueverija.narod.ru/Muzei/Valek.htm.
Ruské hladítko vypraného textilu (tzv. рубель). Převzato z webu http://sueverija.narod.ru/Muzei/Rubel.htm.
Totožné vířivé kotouče, které se někdy nazývají též sluneční znaky, byly objeveny při architektonické expedici V. P. Orfinského a jeho kolegů do Karélie v 50. a 60. letech 20. století. Členové této expedice kresebně zachytili řadu konstrukčních i výzdobných detailů domů. Kresby a malby z expedice jsou nyní uloženy ve Státním historicko-architektonickém muzeu v Kiži (viz online sbírka).
Dekorace domů z karelských vesnic Lambiselga (Ламбисельга), Inžunavolok (Инжунаволок) a Veškelica (Вешкелица).
Šestiramenný „kolovrat“ stal také emblémem 67. divize britské armády za 1. světové války, což jen ukazuje, jak populární byla svastika v období před 2. světovou válkou.
Etymologický výklad hesla „kolovrat“
Ruský historik a teolog Roman Bagdasarov v jedné ze svých diskuzí vyvrátil, že by se pojem „kolovrat“ v Rusku kdy používal pro svastiku (Багдасаров 2008). Jinde dodal, že lidové ruské názvosloví zná mnoho pojmů pro svastiku, která je nejčastěji spojována se Sluncem, větry, plameny, zajíci, koni a koňskýma nohama, rostlinami lničkou a kavylem či kruhy s prsty (Багдасаров 2001). Tato různorodost jmen zpochybňuje možnost, že by termín „kolovrat“ mohl v minulosti být jednotně použit slovanskými národy. Pro zajímavost můžeme dodat, že název pro svastiku byl v ruštině často uváděn v množném čísle.
Aby bylo naše pátrání po původu symbolu kompletní, připojujeme etymologický výklad, z něhož je zřejmé, že v žádném slovanském jazyce v minulosti nesloužil termín „kolovrat“ k označení dekorativního nebo magického symbolu.
Kolovrat, z *kolovortь : kolo („kolo“) a vortь („vrtět, oboustranně se točit“).
- Označení jevů v přírodě:
- „vodní vír“ (Трубачев 1983: 149)
- „zákrut řeky“ (Трубачев 1983: 149)
- „rostlina pryšec“ (Elektronický slovník staré češtiny)
- Označení nástroje nebo jeho kruhové části otáčející se kolem osy:
- „kolo“, „hřídel“ (Urbańczyk 1960–1962: 320)
- „kolovrat“, „vřeteno“, „motovidlo“, „vratidlo“ (Elektronický slovník staré češtiny)
- „lis“ (Elektronický slovník staré češtiny), „vinný lis“ (Gebauer 1916: 85)
- „nebozez“, „vrták“ (Трубачев 1983: 149)
- „moták provazu“ (Трубачев 1983: 149)
- „vrata“, „branka“, „závora“, „dvojdílná vrátka“ – odtud také „stanice na cestě“ a „ohrada kolem vsi“ (Трубачев 1983: 149)
- „otočná část vozu“ (Трубачев 1983: 149)
- „rumpál“, „kladka“, „naviják“ (Elektronický slovník staré češtiny)
- „skřipec“ (Трубачев 1983: 149)
- „hřídel větrného mlýna“ (Трубачев 1983: 149)
- „otáčivé zařízení na zavěšení kotle nad ohněm v kolibě“ (Frolec – Vařeka 2007: 117)
- „kolo na hudebním nástroji“ (Elektronický slovník staré češtiny)
- „vrátek na kuši“ (Elektronický slovník staré češtiny)
- „druh sítě“ (Urbańczyk 1960–1962: 321)
- Označení kruhového pohybu či změny:
- „oběh“, „kruhový pohyb“, „rotace“ (Трубачев 1983: 149)
- „převrat“ (Трубачев 1983: 149)
- „tvrdý zvrat“ (Трубачев 1983: 149)
- „koloběh“ (Трубачев 1983: 149)
Závěr
Tento článek ukazuje, že symbol „kolovratu“, který není ničím jiným než modifikací svastiky, se v minulosti objevoval mnohem méně, než nakolik je mu v současné době přičítáno. Rovněž sám název je moderní. Na důležitosti „kolovrat“ získal až během posledních dekád 20. století s pokusy o rekonstrukci slovanského pohanství, kdy se stal pomyslným symbolem hnutí. V současnosti je využíván novopohany, šermíři, vojáky a firmami, které na tyto skupiny cílí svůj marketing. Velká část z této skupiny má svou vlastní interpretaci minulosti, ve které se cíleně odlišují od současného vědeckého poznání a ve které má „kolovrat“ nezastupitelnou úlohu. V konečném důsledku tak celý fenomén svědčí o ignoraci oficiální vědy, hledání kořenů, hledání alternativ k masové kultuře, vzrůstajícím extremismu a synkretismu náboženských myšlenek v postmoderní společnosti.
Pevně věřím, že jste si čtení tohoto článku užili. Pokud máte poznámku nebo dotaz, neváhejte mi napsat nebo se ozvat níže v komentářích. Pokud se Vám líbí obsah těchto stránek a chtěli byste podpořit jejich další fungování, podpořte, prosím, náš projekt na Patreonu nebo Paypalu.
Literatura
Багдасаров, Роман (2001). Свастика: священный символ. Этнорелигиоведческие очерки, Москва : Белые Альвы. Dostupné z: bagdasarovr.narod.ru/swastika.htm
Багдасаров, Роман (2008). „Свастика: благословение или проклятие“. „Цена Победы“. „Echo of Moscow“, 15 декабря 2008. Dostupné z: https://echo.msk.ru/programs/victory/559590-echo/
Buko, Andrzej (2008). The Archaeology of Early Medieval Poland : Discoveries – Hypotheses – Interpretations, Leiden – Boston : Brill.
Domongol 2015 = „шейная гривна“. In: Domongol [online]. [cit. 2020-03-14]. Dostupné z:
http://domongol.org/viewtopic.php?f=13&t=21847&st=0&sk=t&sd=a
Duczko, Władysław (1989). Runde Silberblechanhänger mit punzierten Muster. In: Arwidsson, Greta. Birka II:3. Systematische Analysen der Gräberfunde. Stockholm : KVHAA, 8–18.
Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.8, citován stav ze dne 9. 12. 2018).
Frolec, Václav – Vařeka, Josef (2007). Lidová architektura, 2. přepracované vydání, Praha: Grada.
Gebauer, Jan (1916). Slovník staročeský, II. díl, Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie.
Jackson, W. D. (1999). Fascism, Vigilantism, and the State: The Russian National Unity Movement. In: Problems of Post-Communism, 46(1), 34–42.
Jakubowski, Stanisław. Teka prasłowiańskich motywów architektonicznych, Krakow : Orbis, 1923.
Kołos-Szafrańska, Zoja (1962). Nowa próba interpretacji funkcji znaków na dnach wczesnośredniowiecznych naczyń słowiańskich. In: Światowit 24, 443–458.
Коршун В.Е. (2012). Языческие привески Древней Руси X–XIV веков. Выпуск I: Обереги, Москва : Группа ИскателИ.
Kouřil, Pavel (ed.) (2014). Velká Morava a počátky křesťanství, Brno : Archeologický ústav AV ČR.
Kushnir, Dmitriy (2014). Slavic Light Symbols, The Slavic Way Book 5, CreateSpace Independent Publishing Platform.
Kushnir, Dmitriy (2016). The Source of Life: Slavic Heritage, The Slavic Way Book 16, CreateSpace Independent Publishing Platform.
Lutovský, Michal (2001). Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha : Libri.
Mareš, Miroslav (2006). Symboly používané extremisty na území ČR v současnosti : manuál pro Policii ČR, Praha : Ministerstvo vnitra.
Новикова, Г.Л. (1998). Щитообразные подвескииз Северной и Восточной Европы // Историческая археология. Традиции и перспективы, Москва, 165–172.
Pilkington, Hilary – Popov, Anton (2009). Understanding neo-paganism in Russia : Religion? Ideology? Philosophy? Fantasy? In: McKay, George et al. (eds.) Subcultures and new religious movements in Russia and east-central Europe. Cultural Identity Studies, Volume 15 . Oxford ; New York: Peter Lang, 253–304.
Рыбаков, Б. А. (1987). Язычество Древней Руси, Москва : Наука.
Рыбаков Б. А. (ред.) (1997). Древняя Русь. Быт и культура, Москва : Наука.
Shenfield, Stephen (2001). Russian Fascism: Traditions, Tendencies and Movements, London : Routledge.
Urbańczyk, Stanisław (red.) (1960–1962). Słownik staropolski, t. 3, I–K, Wrocław–Kraków–Warszawa.
Трубачев, О.Н. (ed.) ( 1983). Kolovortъ. In: Этимологический словарь славянских языков, Выпуск 10. Москва: Наука, 149.
Váňa, Zdeněk (1973). Značky na keramice ze slovanských hradišť v Zabrušanech a v Bílině, okr. Teplice. In: Archeologické rozhledy 25, 196–217.
Váňa, Zdeněk (1990). Svět slovanských bohů a démonů, Praha : Panorama.
Varadzin, Ladislav (2007). Značky na dnech keramických nádob ze Staré Boleslavi / Bodenmarken auf den Keramikgefäßen aus Stará Boleslav. In: Archeologické rozhledy 59, 53–79.
Vencálek, Matouš (2018). Kříž, půlměsíc, kolovrat a kalašnikov: O roli náboženství v ukrajinské válce : Deník Referendum. Dostupné z: http://denikreferendum.cz/clanek/27403-kriz-pulmesic-kolovrat-a-kalasnikov-o-roli-nabozenstvi-v-ukrajinske-valce