Převzato z https://vdocuments.mx/slva-srbsko-informacn-centrum-svevlad-rodnoversk-obce-luh-velesa-nov.html
Slovansko-árijské védy (1)
Jestliže se zabýváme rodnověrskými falsifikáty, je nezbytné zmínit kontroverzní náboženské hnutí, které odmítá i většina rodnověrců žijících v Ruské federaci, kde toto uskupení v minulosti spatřilo světlo světa. Hovoříme o Staroruské církvi pravoslavných starověrců – inglingů, kterou založil počátkem devadesátých let minulého století Aleksandr Jurjevič Chiněvič čili Kolovrat. Roku 2009 však došlo k jejímu oficiálnímu zákazu ve spojitosti s podezřením z extremistické činnosti. I přes oficiální název tohoto hnutí jej však nemůžeme spojovat s pravoslavím ani se staroobřadnictvím. Dle slov A. J. Chiněviče jsou inglingové vyznavači „staré víry veliké rasy“ a „uctívají Práv“. Přestože bývají často spojováni s rodnověřím, jak Svaz slovanských občin, tak i Kruh jazyčských tradic se od nich distancují a považují jejich činnost za diskreditaci celého rodícího se rodnověrského hnutí. Podobně na inglingy pohlížejí i rodnověrci z dalších významných občin a svazů, mezi nimi také čelní představitelé dalšího ruského zastřešujícího svazu, Velesova kruhu. (2)
A. J. Chiněvič se narodil v Omsku roku 1961. Dle svých slov zde roku 1985 dokončil mužský duchovní seminář a stal se hlavou celé církve inglingů. Od této doby se nechal zároveň titulovat „san Patr Dij – Patriarcha“. Právě v Omsku se nachází i hlavní středisko církve, občiny však existovaly či doposud existují po celém Rusku, dále ve všech třech pobaltských republikách, v Bělorusku, Ukrajině, Německu, Spojených státech a v Kanadě. Pokud se vrátíme k Chiněvičovi, jeho výpovědi se neshodují s oficiálním životopisem, a to dokonce ani jeho rok narození, jelikož Chiněvič tvrdí, že je o deset let starší. Doložená historie inglingů se váže k roku 1991, kdy Chiněvič v Omsku založil středisko „Dživa“ zaměřené na paranormální a anomální jevy, kde organizoval kurzy okultismu a senzibilství. Z jara roku 1992 se středisko přetransformovalo do církve „Dživa – chrám Inglii“. Název církve má být odvozen od slova „inglija“ čili „božský prvotní oheň, který se bez konce projevuje různými způsoby v nekonečnosti“. V říjnu roku 1992 se nové náboženské hnutí zaregistrovalo u ministerstva spravedlnosti Ruské federace a v prosinci téhož roku došlo k jeho přejmenování na Staroruskou ingliistickou církev. Její činnost a semináře probíhaly legálně až do konce července roku 2004, kdy oblastní soud v Omsku rozhodl o zákazu celé církve ve spojitosti s podezřením z extremistické činnosti. I přes tento zákaz však Chiněvič dále šířil své myšlenky pomocí internetu a vedl svou občinu v Omsku. Na internetu došlo v těchto letech ke zveřejnění rozsáhlých materiálů a videozáznamů toto hnutí propagujících, na čemž se kromě Chiněviče významně podílel i další představitel inglingů A. V. Trechljebov. Na základě nezákonného šíření materiálů propagujících extremismus (rasová nadřazenost Slovanů-Áriů a užívání svastiky v oficiální symbolice) došlo roku 2009 k soudnímu řízení, jehož důsledkem byl Chiněvič shledán vinným. Obvinění byl zproštěn o dva roky později. (3)
Základním věroučným textem inglingů jsou tzv. Slovansko-árijské védy, které mají být údajným překladem z několika starověkých jazyků. Védy byly na území Ruské federace publikovány do roku 2008 celkem třikrát. V současné době (pozn.: 2012) se uvažuje o jejich zákazu, jelikož panuje podezření, že nesou určité příznaky extrémistického myšlení. Védy se dělí do čtyř základních částí. První část se nazývá „Kniha Perunovy moudrosti“, ve které se vypráví o Perunových přikázáních „veliké rase a potomkům Rodu nebeského“ a jde vlastně o jakousi historii příchodu lidí na planetu Zemi z nekonečného vesmíru. Dle této knihy a učení A. J. Chiněviče existují plastiky vytvořené před více než 40 000 lety z ušlechtilých kovů, které jsou pokryty „posvátnými obrazci“. Plastiky jsou ovšem „skryté a nedostupné“ a nelze je tedy v žádném případě podrobit vědecké analýze, podobně jako tomu bylo i u tzv. Knihy Mormonovy, výtvoru zakladatele Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů Josepha Smithe. Druhá část nese název „Kniha světla“. Třetí část se skládá ze dvou knih: „Ingliismus – symbol víry inglingů“ a „Slovo moudrosti volchva Velimudra“. Čtvrtá část se opět skládá ze dvou částí: první je soubor starých legend „Pramen života“ a druhá je věnována cestě určené slovanským národům. Jde bezesporu o jasný plagiát, v němž je čitelný vliv hned několika děl světové i ruské literatury. V prvé řadě Ságy o Inglinzích ze třináctého století, dále již zmiňované Knihy Mormonovy, Legend templářů vydaných ve Francii koncem devatenáctého století, které byly v Rusku přeloženy anarchistickými mystiky, dále rodnověrských textů, a to především Písní ptáka Gamajuna A. I. Asova a Velesovy knihy. Ve védách je patrný dokonce i vliv známého západoněmeckého vědecko-fantastického dokumentárního snímku Vzpomínky na budoucnost z roku 1970 natočeného na motivy knihy Ericha von Dänikena, který byl odvysílán ještě za sovětské éry, a neubráníme se ani podobnosti důsledného popisu národů s rasovou teorií publikovanou
v knize Adolfa Hitlera Mein Kampf. (4)
Od základních rodnověrských proudů se v mnohém odlišuje i samotná věrouka inglingů. Veškeré bohy pojímají jako své předky, sám otec a matka jsou chápáni jako „stvořitel“ a „bohorodička“. Nejuctívanějším božstvem je Rod, který v sobě nese všechny předky člověka a je vlastně vtělením celého lidského rodu. Dále inglingové uctívají tzv. „vyšší božstva“, mezi jejichž pojmenováními nalézáme Dažboga, Svaroga, Velesa, Peruna, ale také Odina, Thora, Valkýry, Agniho, Indru, Vestu a mnoho dalších. Severští, védští a antičtí bohové v představách inglingů pocházejí z krve bohů slovanských, a i z tohoto důvodu je zřejmě ctí. Inglingové dodržují pět hlavních půstů, postí se také v sedmý den svého devítidenního týdne. K devíti základním ctnostem patří osvícenost, oduševnělost, soucit, pokání, trpělivost, mírumilovnost, láska k bližnímu, schopnost překonat zkoušky
a také rozhodnost dosáhnout vytčeného cíle. Před svými obřady se inglingové „křižují“ podobně jako pravoslavní starověrci, ovšem začínají od čela, poté k levému a pravému oku a nakonec k ústům. Tento způsob křižování je označován jako „malá perunice“. Existuje i „velká perunice“, kdy se při křižování začíná opět od čela, přechází se však k levému
a pravému rameni a končí se na břiše. Obřady inglingové rovněž doprovázejí chvalozpěvy, k nimž patří především „Chvalozpěv Boha Kupala“, „Chvalozpěv Svaté Země“, „Chvalozpěv ohně“ aj.
A. J. Chiněvič striktně odmítá evoluční teorii. Lidský rod člení do pěti základních ras: bílé, rudé, žluté, černé a šedé, přičemž ta poslední jmenovaná je dle něj rasou hermafroditů, kteří čas od času navštěvují naší planetu. Rasová teorie inglingů se však ani v nejmenším nedrží obvyklých a uznávaných teorií, např. Indové jsou pokládání za směsici žluté a černé rasy. Inglingové mají i osobitý kalendář, jehož název odvozují od slovního spojení „Koljady dar“. Den má šestnáct hodin, týden pak devět dní. Měsíc se skládá ze čtyřiceti nebo jednačtyřiceti dnů a v roce je jich celkem devět. Jejich názvy jsou zjevně odvozeny od počátečních písmen hebrejské abecedy. Roky jsou podobně jako měsíce dvou typů: prostý rok mající 365 dnů a posvátný rok, který má dnů 369. K posvátnému roku, v němž má každý měsíc po jednačtyřiceti dnech, dochází každých šestnáct let. Roky se dále seskupují do okruhů, které jsou zároveň základem pro jednotlivé epochy. Epochy mají každá svého patrona, jímž je vždy některé z božstev. Pro zajímavost: s rokem 2012 započala epocha Vlka čili Bílého psa, jehož patronem je Veles. Velesova vláda potrvá až do roku 3632. (5)
Svjatoslav
(1) Příspěvek vyjímám z oddílu 4.5 mé doktorské rozpravy obhájené v Brně roku 2012, viz https://is.muni.cz/th/xwfjo/Disertacni_prace__Jiri_Macuda__zkevclfd.pdf?info=1;zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3Ddiserta%C4%8Dn%C3%AD%20pr%C3%A1ce%20jiri%20macuda%26start%3D1
(2) Srovnej s: BEGTIN, K. – KAZAKOV, V.: Официальное заявление Круга Языческой Традиции и Союза Славянских Общин Славянской Родной Веры от 25 декабря 2009 года “О подменах понятий в языке и истории славян и о псевдоязычестве”. Dostupné z: <http://www.triglav.ru/downloads.php?cat_id=5&download_id=2/>
(3) Srovnej s: JAČMEŇ, V.: Снятие судимости с Отца Александра! Dostupné z: <http://inglija.com.ua/index.php?option=com_content&view=article&id=172:2011-03-11-15-07-10&catid=1:latest-news&Itemid=50/>
(4) Srovnej s: JAŠIN, V. B.: Церковь православных староверов-инглингов. In: ŠNIRELMAN, V. (ed.): Неоязычество на просторах Евразии. Moskva: Библейско-богословский институт св. апостола Андрея, 2001, s. 56–67
(5) Tamtéž.
zdroj: http://www.slovanskykruh.cz/2018/10/rodnoverske-padelky-slovansko-arijske-vedy/