Dřevěná studna, kterou archeologové
našli při záchranném výzkumu pod budoucí dálnicí D35 u Ostrova v Pardubickém
kraji, je nejstarší pravěká dřevěná struktura na světě. Potvrdil to dosavadní
výzkum archeologů, kteří ji datují do let 5256 až 5255 před Kristem. Po
ukončení výzkumu bude objekt k vidění ve Východočeském muzeu v Pardubicích.
"Potvrdilo se jak dendrochronologickým, tak radiokarbonovým datováním, že skutečně je to v této chvíli nejstarší pravěká dřevěná struktura, která je známa. Protože nic staršího takto datováno zatím není, můžeme ji označit za nejstarší na světě. Bude to zřejmě záležitost dočasná, ale zatím to prvenství této studni musíme přiznat," řekl ředitel Archeologického centra Olomouc Jaroslav Peška.
Pro archeology má nález studny veliký význam, a to nejen
kvůli jejímu stáří, ale i díky vyspělé technologii, kterou byla postavena.
"V rozích byly dřevěné kůly, které byly vydrážkované a do těchto drážek se
dávala opracovaná prkna. Podle dosavadních archeologických nálezů jsme si
mysleli, že tato technika byla použita až někdy v době bronzové a později,
například v době římské. Nyní už víme, že byla používána i tímto neolitickým
lidem. Takže nejen stáří, ale i vyspělá technologie je velmi zajímavá až
omračující. S tím skutečně nikdo nepočítal," uvedl Peška.
Studnu postavenou z dubových kmenů objevili archeologové
v katastru Ostrova na Chrudimsku. Studna byla hluboká asi 140 centimetrů, její
půdorys měl rozměry 80krát 80 centimetrů. Její neolitičtí tvůrci dřevěné prvky
opracovali nástroji z kamene, kostí, rohoviny nebo dřeva.
Studna podle Pešky nebyla nalezena na území žádné osady,
byla izolovaná; osadu budou odborníci teprve hledat. "Předpokládáme, že
příslušná osada by mohla být někde nedaleko. Tamní území je pro výstavbu
podobných zařízení vhodné, byl tam dlouhodobě podmáčený terén. Také při našem
výzkumu i v tomto období bez vláhy jsme museli vodu těsně vedle studny neustále
odčerpávat," doplnil Peška.
Výzkum podle ředitele olomouckého archeologického centra
pokračuje, unikátní studna se nyní konzervuje. Paralelně s konzervací budou
vědci dělat další analýzy, zejména přírodovědné. "Nyní pracujeme na
mikromorfologii studny, na rozboru určitých chemických látek, které by tam
mohly být obsaženy a mohly by nám ukázat, jak tehdy vypadalo kolem studny
přírodní prostředí," doplnil ředitel Archeologického centra Olomouc. Po
ukončení výzkumu by se měla stát zhruba do dvou let součástí expozice
pardubického muzea.